15 lidí a teď kdo kam…?

Když se skládá kandidátka, někdo musí být první, někdo druhý a někdo patnáctý. Na papíře to vypadá jednoduše. Jenže ve chvíli, kdy máte před sebou patnáct konkrétních lidí a silných osobností, už je otázka „kdo kam“ o něco zajímavější.

U nás se kvůli odpovědi musíme vrátit skoro na úplný začátek. Před pár měsíci jsme se poprvé sešli. Někdo znal toho, někdo onoho, někdo už měl poměrně jasnou představu, čemu by se chtěl věnovat, a někdo naopak od začátku říkal, že mu bude lépe trochu vzadu.

Nejdřív jsme se poznávali. Povídali si, poslouchali se a trochu se navzájem oťukávali.

Postupně začalo být jasnější, kdo co umí, co koho zajímá, co mu v Hovězí chybí a kam by podle něj stálo za to obec posunout. Po mnoha týdnech přišla chvíle, kdy bylo potřeba těch patnáct jmen opravdu seřadit.

Mohli jsme si sednout ke stolu, dát si víno a nějak se dohodnout, kdo bude nahoře, kdo uprostřed a kdo dole. Jenže právě tomu jsme se chtěli vyhnout. Každý proto dostal tabulku se všemi patnácti jmény a jednoduché zadání: seřaď je podle svého nejlepšího uvážení. Každý sám za sebe.

Výsledky jsme potom sečetli a z nich vzniklo pořadí na kandidátce Hovězí společně. S jednou výjimkou: jeden z nás si kvůli své pracovní situaci výslovně přál zůstat spíš vzadu. To jsme samozřejmě respektovali.

Mimochodem, docela rychle se ukázalo, že být vzadu na kandidátce vůbec nemusí znamenat být vzadu v týmu. 🙂

A úplně nahoře na pomyslném prvním místě to bylo těsné.

• Tomáš Fila — 8 hlasů
• Hana Pekárková — 7 hlasů

Pořadí naší kandidátky tedy neposkládal jeden člověk. Poskládali jsme si ji navzájem.

A právě to nám na tom připadá fér. 💚💙